Ochrana životního prostředí je pro nás velmi důležitá. A nejsou to prázdná slova. Proto nám dovolte představit projekty, kterými naplňujeme naše cíle.
Jedná se o realizaci analýz rizik starých ekologických zátěží na území Zlínského kraje, které byly spolufinancovány z Fondu soudržnosti v rámci Operačního programu Životní prostředí, prioritní osa 4, oblast podpory 4.2 (Odstraňování starých ekologických zátěží). Jde o bývalé skládky, na které byly v minulosti ukládány odpady nejrůznějšího charakteru. V nadcházejících letech po revoluci byla snaha o "rekultivace" těchto skládek. Vždy ale pouze o jakousi rekultivaci v uvozovkách, sloužící zejména k úpravě povrchu navezených odpadů vrstvou překryvné zeminy. Skládky nebyly zabezpečeny proti infiltraci atmosférických srážek, stejně jako nebyla řešena podoba figury takto "zrekultivovaného" povrchu či realizace drenážního systému pro odvod srážkových vod.
Předmětem analýzy rizika bylo na těchto lokalitách provedení aktuálního průzkumu pro získání informací o kvalitě horninového prostředí a jeho případném ovlivnění dlouholetou provozovanou skládkovou činností. Tyto výsledky byly následně použity pro vyčíslení zdravotních a ekologických rizik zjištěné kontaminace ve vztahu k možným příjemcům rizika (člověk, ekosystém...).
V první fázi zpracování analýzy rizika proběhla vždy rešerše archivních materiálů, to znamená dohledání co nejvíce relevantních informací o dané skládce (historická data, průzkumné práce, informace o skladovaných odpadech). Zdrojem informací byl zpravidla archiv městského úřadu dané obce, místní pamětníci, případně archiv Geofondu (v případě realizace dřívějších průzkumných prací). V dalším kroku byl vždy realizován geofyzikální průzkum. Geofyzikální metody patří mezi tzv. nepřímé metody, které podávají informace o studované oblasti nepřímo na základě analýzy fyzikálních polí a fyzikálních parametrů horninového prostředí. Umožňují zjistit nejen rozsah skládky, ale také kvalitu skládkového materiálu - skládkované materiály jsou v přírodě vždy anomálním objektem a projevují se výraznými kontrasty fyzikálních vlastností, nebo jejich plošnou či prostorovou variabilitou. Současně mohou poukázat na přítomné anomálie v horninovém prostředí. Pro zmapování skládek se využívají nejčastěji odporové metody, případně seismika. Z výsledků geofyzikálního měření tak je možno usuzovat na profil skládky a hloubku jejího podloží.
Navazující průzkumné patří již mezi metody přímé. Jedná se o vrtný průzkum, kterým je přímo ověřen geologický profil horninového prostředí pod povrchem - mocnost navážky, její složení a dále hloubka a charakter vlastního podloží skládky. Přítomným geologem jsou všechny tyto údaje dokumentovány, jedná se o cenné informace pro utvoření celkové představy o lokalitě. Vrtný průzkum může zahrnovat jednak úzkoprofilové mělké sondy (zejména pro odběr vzorků zemin) a dále potom hluboké vystrojené vrty (pro faktické ověření hloubky podloží a odběr vzorků podzemních vod). Nedílnou součástí vrtného průzkumu jsou potom vzorkovací práce - jsou odebírány vzorky zemin a podzemních vod, které jsou následně v laboratořích analyzovány na ověření přítomnosti znečišťujících látek. Dále probíhají hydrochemická měření (měření hloubky a elektrochemických vlastností podzemních vod) a další specializovaná měření (čerpací zkoušky, měření průtoků na povrchových vodách apod.).
Důležitou částí analýzy rizika je potom zpracování dat, plošné vymezení znečištění v nesaturované a saturované zóně a také vyhodnocení možnosti šíření znečištění, které jsou výchozími podklady pro vlastní hodnocení rizik. Na základě zhodnocení rizikovosti skládky ve vztahu k okolnímu životnímu prostředí je navrhnut postup o budoucím využití území, případně o následných sanačních opatřeních.
